Články o svíčkách

Dříve než se plyn a elektřina staly běžnými a všem dostupnými zdroji světla, svítili lidé převážně svíčkami.

I dnes však, ačkoli už to není nezbytné, saháme po svíčkách, a to nejen pro jejich nesmírnou dekorativnost, ale také proto, že nás zvláštním způsobem přitahují. Dokáží zcela proměnit náladu v místnosti, vyvolat atmosféru a okouzlit každého svou hřejivou krásou.

Podstatou všeho je energie.

Vše kolem nás působí určitou energií nezávisle na tom, zda v to člověk věří či nikoli a také jestli chce nebo ne. Tato energie rezonuje se vším a tím vzniká vibrace.

Vše – každý člověk, živočich, rostlina, písmeno, tvar, barva, vůně … vysílají vibrace o různých vlnových délkách. To vše člověk vnímá ať již vědomě či nevědomě, a to v něm vyvolává pocity, buď pozitivní nebo negativní.

Skutečnost o energii respektujeme a je nedílnou součástí při tvoření svíček, které vyrábíme.

Historie voskařství je dlouhá a pestrá. Jak už sám název vypovídá, vycházela voskařská práce především ze zpracování vosku.

S nadhledem je možné předpokládat, že již pravěký člověk, dobývající med od včel, přišel do styku s voskem. Ovšem teprve v období starověku je již k dispozici celá řada dokladů o tom, že lidé vosk uměli získávat i zpracovávat.

Zpočátku se při voskařské práci používal včelí vosk, od 19. století získaly při výrobě voskařských výrobků větší význam vosky vyráběné uměle.

Mluvíme-li dnes o práci s voskem, většina lidí si vybaví zejména svíčky. Ve voskařství ovšem zdaleka nešlo jen o produkci svící. Mistři voskaři, voskařští odborníci a v neposlední řadě i vybraní umělci zásobovali trh vedle různých druhů svící celou řadou dalších výrobků, a to jak dekoračních nebo užitkových, tak i výrobky poměrně vysoké umělecké úrovně.

Včelí vosk byl zpracováván a používán i v dalších oblastech, např. v umění (ceroplastika – vosková plastika), lití bronzu, kovolitectví (výroba zvonů), lékařství (zejména v zubním lékařství, nebo na výrobu trojrozměrných anatomických modelů), později také v kosmetickém a farmaceutickém průmyslu, zejména jako přísada do mastí a emulzí.

Ing. Roman uvádí, že plamen svíčky, energie elektromagnetického vlnění, sluneční záření, vysoké teploty, rozstřikované vodní kapky, elektrické vedení a televizní obrazovka jsou zdrojem ionizace vzdušných iontů.

Ve velmi čistém ovzduší se nachází koncentrace lehkých iontů 10 cm kubických a ve znečištěném jen 10 cm čtverečných. Poměr kladných iontů a záporných iontů má být menší než 1. K pohlcení záporných iontů dochází u plastů s kladným povrchovým nábojem.

Plamen svíčky nám vyrábí záporné – lehké ionty. Příznivý vliv záporných vzdušných iontů působí na zlepšení nálady, uklidnění, snížení nespavosti, snížení krevního tlaku, snížení tepové frekvence, zpomalení sedimentace červených krvinek, zvýšení pH krve, zpomalení dechové frekvence, zvýšené vylučování hlenu – očištění dýchacích cest, úprava látkové výměny, snížení cukru v krvi diabetiků, hojení žaludečních vředů, pokles volného cholesterolu v krvi, analgetický a antirevmatický účinek a rychlejší hojení ran a popálenin.

Svíčky i slunce jsou obklopeny korunou, která se skládá z vysoce ionizovaných plynů, tato koruna se nazývá elektromagnetická koruna. Světlo svíčky je generátorem ohromného množství infračervené energie – druhu neviditelné měnlivé energie světla, které člověk stěží porozumí.

Americký profesor F. S. Callahan uvádí, že vlnová délka feromonu noční můry a světla svíčky jsou velmi podobné. Kromě plamene svíčky může lidi ovlivňovat také barva svíčky. Barvy na člověka působí různě.

Stále více odborníků na základě statistických dat tvrdí, že barvy ovlivňují také zdravotní stav člověka. Z výzkumu barev na psychiku lidí jednoznačně vyplývá, že barvy mohou ovlivňovat chování člověka. Podle dosud známých informací má vliv na člověka i tvar svíce.

Pojednání v tomto článku pochází i z publikace Ing. D. Nováka

Jedna stará čínská žena měla dva velké džbány na vodu a zavěšené na dřevěné holi je přenášela na svých ramenech. Jeden ze džbánů měl prasklinu, zatímco druhý džbán byl bez chyby a vodu vždy udržel.

Po dlouhé cestě od řeky k domu staré ženy byl vždy jeden ze džbánů jen napůl plný. To trvalo celé dva roky.

Bezchybný džbán byl samozřejmě na svůj výkon velmi hrdý. Ubohý džbán s prasklinou se za svou chybu velmi styděl a trápilo jej, že dokázal vykonat jen polovinu toho, na co byl určen.

Po dvou letech, která mu připadala jako velké selhání, řekl džbán staré ženě: „Velmi se stydím za svou prasklinu, z níž uniká voda po cestě k Tvému domu.“

Stará žena se usmála a pověděla: „A viděl jsi, že na tvé straně cesty kvetou květiny, a na druhé straně ne? Protože jsem o tvé prasklině věděla, zasela jsem na tvé straně semínka, ze kterých jsou tyto krásné květiny. A ty je po celou tu dobu zaléváš vždy, když se vracíme domů. Po celý ten čas jsem mohla vnímat krásu těchto květin a zdobit jimi náš stůl. Kdybys nebyl takový jaký jsi, tato krása by neexistovala a nezdobila by náš dům.“

„Je láskyplné, přijímat každého člověka takového, jaký je a vidět v něm především to dobré.“

Takže: vy všichni se džbánem s prasklinou, mějte krásný den a vnímejte s láskou vůni a krásu květin na vaší straně cesty.

— Benny A Setiawan